Sni svůj sen

Sni svůj sen - 5.kapitola

4. listopadu 2013 v 19:39 | Aynarra Tulrgar

Potuluju se za tmy po nějaké továrně, mám takové zlé tušení, že je to jedna ta samá. Pořádně nevidím na krok, nemám u sebe tašku s věcmi a ani baterku, takže mám jen malou šanci, že se tady neztratím a nezpanikařím. Malá šance na přežití, probleskne mi hlavou avšak, pokračuju dál v cestě. Nelíbí se mi to a každý maličký krok, každé opatrné došlápnutí mě stahuje do temnoty, které je tady všude kolem spousta. Cítím brnění v břiše a ne, vůbec to není příjemné. Jak tak procházím místnostmi, ruce natažené před sebe, po krátké chvilce se mi pod ruky dostane železná tyč. Začnu ji ochmatávat, zkoumat, jak jen to po tmě dokážu. Natahuju se dál a cítím, že tyč klesá. Chystám se udělat další krok, když v tom mi noha zůstane viset ve vzduchu, byť nespadnu. Rychle se chytnu té kovové tyče. Není to kdo ví co a ani pořádně nevím, jestli mě to udrží, ale napadlo mě, že by to mohlo být… nohou zkoumám podlahu. Hezky podrážkou a pomaličku, až se dostanu k bodu, kde nic není.
Sesunu nohu o kousek níž, rukama se stále držím kovové tyče, když v tom se dotknu něčeho plochého, jenom o kousek níž, než je podlaha. Zkusím další pokus s další nohou a bingo! Nejspíš jsem našel schody. Nevím kam vedou, ale je to jedno, když stejně nevím, kde to jsem. Opatrně se po nich vydám dolů, zvažuju každý krok a když se dostanu na konec, šlápnu do prázdna a sesunu se na zem.

Sni svůj sen - 4.kapitola

4. listopadu 2013 v 19:34 | Aynarra Tulrgar

Do slova a do písmene. Nevím, co se stalo nebo nestalo, ale ještě před příchodem mamky, pokud si dobře vzpomínám, jsem si kreslil. Neurčitě jsem si čmáral a z čmárání se vyklubal ten stroj, který však na papíře už není. Prohrabal jsem postel skrz na skrz. Odhodil jsem peřinu i polštář na zem, vyhodil matraci a na zemi znovu všechno pořádně prohrabal, ale nikde nic.
Začínám si říkat, jestli to není třeba taky sen. Zkouším se štípnout. Jednou, dvakrát, ale neděje se nic, kromě toho, že mám poštípanou levou ruku.
Vzdávám to.
Vracím věci na místo, sedám na postel a natahuju se po bloku a tužce. Druhý šok přichází v momentě, kdy se na papíře zobrazí nějaké nic neříkající klikyháky. Chvilku si papír prohlížím a ve tváři se mi zračí nechápavý výraz. Jak se tam sakra dostaly? A zůstanou tam, když blok hodím do batohu a poběžím za Mikem? Zavrtím hlavou. Ne, za Mikem rozhodně nepůjdu. Lehnu si na postel a zírám na to písmo. Hlavou se mi honí milion dva otázek a na žádnou z nich neznám odpověď.
Po nějaké době mě mamka zavolá na oběd, takže musím blok odložit.

Sni svůj sen - 3.kapitola

3. listopadu 2013 v 22:19 | Aynarra Tulrgar

Zblednu. "Cože?" hodím na něj nechápavý výraz, srdce mi buší o sto šest, ale s ním to ani nehne. Přehodí si nohu přes nohu a sleduje mě.
Zatímco se snažím rozdýchat Mikovu odpověď, vejde do pokoje jeho mladší sestra. S pobaveným pohledem si mě prohlíží, protože jsem se z nepochopitelných důvodů roztřásl po celém těle. Když ale usoudí, že na mě nenajde nic zvláštního kromě toho, že se celý třesu, jenom něco pošeptá Mikovi a rychle odběhne. Ani on už se netváří, kdo ví jak.
Vstanu a podívám se na Mika, který se však mému pohledu snaží vyhnout. Zamračím se a udělám k němu jeden krok. Třesavka mě pomalu opouští a cítím se zase trochu líp.
"Miku, co si myslíš, že to bylo?" nakrčím čelo a počkám, jestli se ke mně otočí. Když se dlouho nic neděje, a Mike se stále neotáčí, chytnu ho za rameno a škubnu s ním k sobě. "Au," vykřikne a tře si rameno "já nevím," dodá a rozejde se ke dveřím. Ty rychle zavře, dojde zpátky a opře se o zeď.

Sni svůj sen - 2.kapitola

3. listopadu 2013 v 11:57 | Aynarra Tulrgar

S napětím sleduji, kdo bude stát a druhé straně, ale tahle možnost mě zprvu nenapadla, takže jsem to nečekal. Ze dveří na mě ospale zírá Mikova mladší sestra Anabelle. Prohlédnu si ji a už nemám ve tváři takové napětí jako ještě před malou chvilkou. Naopak, zblednu, protože si uvědomím, že je ještě moc brzy. Kouknu na hodinky jako by to bylo normální, stát u cizích dveří a zvonit už v 8 ráno, ale pak si uvědomím, že Mike už stejně musí být vzhůru. Vždycky si hrozně stěžuje, že ho Anabelle budí o víkendu brzo, aby jí pustil pohádky.
Uvolním se a usměju se na ni. I ona si mě prohlédne, ale úsměv mi neopětuje. Pohledem se zastaví na mém monoklu.

"Co tady chceš? A co se ti stalo?" vypískne. Ušklíbnu se na ni a skloním se, abych ji viděl dobře do očí a ona zase mně.
"Jdu za Mikem, potřebuju s ním mluvit," odmlčím se a pozoruju její reakce, ale když vidím, že se nemá k tomu, aby mě pustila, rychle dodám: "je to otázka života smrti." No dobře, možná není, ale je vidět, že na to Anabelle přistoupila. Ušklíbne se a už, už mě málem pustí, když v tom se zarazí a propálí mě pohledem.
"Ale ještě jsi mi neodpověděl na druhou otázku. Takže, co se ti stalo?" trucovitě si dá ruce v bok a stojí si za svým.
Postavím se, protočím oči v sloup a vzdychnu. "No, vlastně to byla nehoda. Byl jsem ve špatnou chvíli na špatném místě. Když jsem s tvým bratrem, Billym a ještě s pár klukama od nás ze školy hráli basket." Byla to otřepaná fráze, kterou jsem od té doby použil už tolikrát, kdykoliv se mě na to někdo zeptal, že bych se ani nedivil, kdyby mi to nevěřila. Znovu si mě změří pohledem a nakonec přikývne a ustoupí.

Sni svůj sen - 1.kapitola

3. listopadu 2013 v 6:10 | Aynarra Tulrgar
Taky trošku starší povídka. Tak dva roky, ale teď jsem se k ní zase vrátila. Její psaní je nárazové. Musím mít náladu a hlavně nápady, protože děj nemám promyšlený. Jenom teošku. Zbytek se odvíjí od mé fantasie a taky, jak název napovídá, je to o tom, co se komu co zdá. V tomto případě je to inspirováno mým snem, který je tak nějak rozkouskovaný. Z části můj sen z části á fantasie, ale za tu dobu se mi zdálo takových šíleností, že opravdu nemám nouzy o další šílenosti. Už jenom mít čas a sepsat to.
 
 

Reklama