Arlyla

Arlyla - 3. kapitola

20. května 2017 v 21:51 | Aynarra Tulrgar


Už z dálky viděla svého otce, který seděl v sedle šedobílého koně a běžel tryskem z podhradí. Musel ji také spatřit, neboť kůň začal znatelně zpomalovat.Myslela si, že ho mine, ale něco v jeho tváři ji nakonec přinutilo zpomalit a zastavit. Pohladila koně po krku. Kůň si odfrkl po náročném běhu. Čekala.

Zastavil.

"Otče, tam v lese j-" nedořekla. Zamračil se na ni snad ještě více než před chvílí a vystřelil ukazovák ve varovném gestu. "Na hrad, za Rolandem. Okamžitě!" Rozkázal jí, jako by se tak choval celý život. Dívku jeho autorita lehce překvapila. Už si ani nepamatovala, kdy se k ní zachoval právě takto. Také ji překvapilo, že neřekl za lordem nebo pánem, ale nechala to plavat. Nevyplatilo by se jí otce teď provokovat.

"Ano otče," sklopila zrak a popohnala Ramína kupředu, aby se co nejdříve dostala na hrad. Roland ji hledá, otec se zlobí. Něco se děje.

Arlyla - 2. kapitola

10. května 2017 v 11:42 | Aynarra Tulrgar

"Kde je zase ta holka, když jí člověk nejvíc potřebuje?" brblal si rozčíleně pod vousy a mířil rovnou do hradní kuchyně v domnění, že svou dceru najde právě někde tam. Pravděpodobně s párem ušáků, nebo koroptví, jak jim vyvrhává vnitřnosti, stahuje je z kůže nebo jim škube peří. A nebo taky ne....
Jakmile otevřel dveře, jediné co spatřil, byl kuchař a jeho ještě rozespalý učeň, kterého kuchař právě peskoval za to, že zaměnil mouku za sůl. Zamračil se nad výjevem, který spatřil a rychlým krokem došel až ke kuchaři, který si právě bral do rukou ocílku, nůž a horlivě u toho nadával.

"Já to věděl. Tady už na nikoho není spolehnutí! Ani na toho ňoumu ani na-" zarazil se, když spatřil, že tu již není sám, což bylo jenom dobře. Kdyby mluvil ještě chvíli, nemuselo by to pro něj dopadnout dvakrát nejlépe. I když měl v ruce nůž.
Když jej kuchař spatřil, probodl podkoního pohledem, který nehybně postával v rohu kuchyně u dveří. Ten se na něj jenom letmo usmál, došel až k němu a oslovil jej.

"Ahoj Filipe, neviděl jsi, nebo nebyla tu-" nestihl ani doříct větu, když mu kuchař skočil do řeči.

Arlyla - 1. kapitola

8. května 2017 v 20:42 | Aynarra Tulrgar

Bylo časně z raná, když se lesem ozvalo první ptačí cvrlikání. Slunce se již přehouplo nad obzor a jeho paprsky jasně ozařovaly zelené listí, které bujně rašilo ze všech větviček. Bylo znát, že jaro přichází a les se probouzí k životu. Kdesi v dáli zurčel potůček, v trávě se sem tam objevovaly bílé skupinky konvalinek a po stromech poskakovali veverky. Pokoj a klid, který tady vládl, však narušil dusot koňských kopyt, který se blížil z velké dálky.

Seděla v sedle svého hnědáka a popoháněla ho kupředu. Co chvíli se otočila, aby zjistila, jaká je situace a jestli to, co ráno při brzkém lovu potkala, již setřásla. Nebylo to hezké podívání a když se rozhodla, že půjde na lov, tento tvor ji nemile překvapil. Zdálo se však, že se ho zbavila, ale dívka nezastavovala. V pravidelných intervalech se jemně dotýkala koňských slabin a tím naznačovala, že má její hnědák ještě přidat. Nechtěla ponechat nic náhodě a měla v plánu se z tohoto nevydařeného lovu vrátit živá.
 
 

Reklama