Listopad 2015

13. KAPITOLA - COREY

22. listopadu 2015 v 10:26 | Aynarra Tulrgar |  Alfův syn
13. KAPITOLA - COREY

Při monotónním cestováním tunelem, kdy je jedna ulička stejná jako ta druhá, jsem ubral na ostražitosti, protože jsem stejně nemohl nic dělat. Měl jsem ruce za zády ve stříbrných poutech, které se mi zarývali do masa, a za mnou stál fanatický týpek v černé bundě, který si hraje na šíleného vědce a míří na mě pistolí, se stříbrnými náboji. Au.

Místo toho jsem začal přemýšlet. Ne o věcech, které bych mohl udělat, abych se odtud dostal, protože to bylo, jak se zdálo a jak Talisa naznačila, zhola nemožné a navíc, nenaplánovaný pokus o útěk se rovnal sebevraždě. Místo toho jsem přemýšlel nad tím, co asi muž v černém udělal s dívkou, po mém odchodu. Přemýšlel jsem, jaké s ní má asi plány. Jestli ji nějak exemplárně potrestá, nebo co.

V podstatě by na tom asi ani nesešlo, ale od doby, co jsem tady, jsem přemýšlel opravdu intenzivně o různých věcech a tak nějak jsem cítil, že jsem k ní nějakým způsobem přilnul. Takže bych ji rozhodně neměl opustit a naopak bych se měl postarat o to, aby byla v pohodě. Jenže to jde těžko, když jste natvrdlý vlkodlak, který lozí tam, kam nemá a pak si to vyžerete hezky do poslední kapičky.

A když to vypadá, že už jste snědli všechno? Omyl, vaši nepřátelé mají doslova celé koryto, které na vás ještě čeká a kterým se musíte prokousat, než se dostanete na svobodu.

Alespoň tak mi to teď připadalo.

Byl jsem jako vězeň, jen s tou výjimkou, že jsem po svém vězení směl do jisté míry cestovat. Pravděpodobně, i kdybych utekl sám, bez někoho, kdo se tady vyzná, by mě po krátké chvíli našli. Nedělám si iluze o tom, že ne. A tak jsem s hlavou plnou různých myšlenek pokračoval ve své cestě odnikud nikam.

12. KAPITOLA – LABORATOŘ

22. listopadu 2015 v 9:23 | Aynarra Tulrgar |  Alfův syn
12. KAPITOLA - LABORATOŘ

Při pohledu na ní, jsem se nechtěně zasekl. Byla krásná. Dlouhé černé vlasy jí spadaly do tváře. Krčila se v rohu místnosti, hlavu opřenou o zeď, oči zavřené. Spala. Nejspíš. Na první pohled vypadala jako mrtvá, ale pak jsem si všiml, že dýchá. Ne moc zhluboka, ale hrudník se jí zvedal v pravidelných intervalech.

Sledoval jsem ji ještě chvíli a cítil jsem se uvolněný, opravdu. Z té pohodové nálady mě ale vyrušil Adrian, který si odkašlal. Když jsem se na něj otočil, jeho obličej jasně naznačoval, že se dobře baví a nemá v nejmenším úmyslu mě odtud pouštět.

Udělal jsem k němu tedy krok blíž.

"Takže?," nadhodil jsem netrpělivě, "co máš v plánu, Adriane?" Dal jsem si záležet, abych pokladl důraz ve větě na jeho jméno, i když nějaké mé druhé já na mě křičelo, abych nedráždil hada bosou nohou.

*** DRUHÁ ČÁST - ÚTĚK *** // 11. KAPITOLA - PŘEKVAPENÍ

21. listopadu 2015 v 14:26 | Aynarra Tulrgar |  Alfův syn
Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.
- Mark Twain

Člověk má vždycky podmínky k tomu, aby udělal to, o čem sní.
- Paulo Coelho


DRUHÁ ČÁST - ÚTĚK

11. KAPITOLA - PŘEKVAPENÍ


Když jsem snědl jídlo, které mi Talisa přinesla, začal jsem přemýšlet o tom, co myslela tím "snažím se dokázat existenci jednoho tvora" a "jsem s tebou, protože k tomu mám důvod". Co o ní vlastně vím? Že je vlkodlak? Že mi asi určitě zachránila krk? Že mě dostala z okovů a zajistila lepší místo k přežívání. Ale kdo doopravdy je? Přiznám se, že to mi opravdu moc vrtalo hlavou.

Taky jsem si lámal hlavu s tím, co mi řekla o mých snech. Vlastně, dá se to označovat za sen, když sice spím, ale vidím živý přenos toho, co se doopravdy děje a co víc, co dělá Adrian? A hlavně jak a s kým.

Tohle je vážně nechutné.

Když se nad tím ale zamyslím, jsem ještě zmatenější než na začátku. Protože jsem v jednom svém snu viděl, jak se snaží o mou matku a pak vidím, jak se líbá s Otsandou? Kdo si sakra myslí, že je? Bůh? To těžko.

A co Alfa? Vypadá to, že o své rodině toho nevím ani zdaleka tolik, jak by se slušelo.

V ten moment ve mně hrklo. Marcus měl pravdu. Tenkrát. Když jsem ho potkal v lese, pronesl něco o tom, že mi hrozně moc věcí uniká a že od této chvíle s ním budu chodit na obchůzky našeho teritoria.

Co když tím myslel, právě tohle místo? Tunel, rozsáhlý komplex cestiček a uliček. Tohle to mraveniště, které jak se zdá, tady je mnohem, mnohem déle, než celé Faybourne. Nikdo nemůže lusknout prstem a postavit takhle rozsáhlou stavbu za den nebo rok. Jestli to má i nějaké další patra pod zemí, o tom můžu vážně jenom polemizovat, ale stejně. Co je to za lidi, nebo vlkodlaky, kteří dobrovolně žijí v podzemních tunelech? A co s tím má sakra společného můj otec?

K čertu s ním a jeho budoucí ženou.

1. listopad odstartoval velkou věc!

2. listopadu 2015 v 15:02 | Aynarra Tulrgar |  Deníčkové zápisy rádoby spisovatelky

Ano, ano, listopad odstartoval něco giganticky obřího a já se rozhodla, že do toho půjdu v celé své síle v plném nasazení. A tak se tedy stalo, že jsem včera opět po dlouhé době psala. Nepsala jsem sice od rána, ale začala jsem až odpoledne. Nejhorší je vždy začátek. A to i tehdy, když mám nespočet poznámek (kterých se stejně držím jenom velice málo) a i když nepracuji na ničem novém.
Mou letošní snahou bude dopsat Alfova syna, kterého jsem rozepsala při loňském projektu, ale nezvládla jsem jej dopsat. Myslím si, že je to celkem uskutečnitelné, když budu psát každý den alespoň dvě hodiny. Místo toho, abych koukala na filmy.

Chtěla bych jenom říct, že plánuji psát týdenní statistiky v podobě literárního deníčku, kde můžete sledovat se mnou, jak mi to jde. Na konci každého týdne bude počet slov celkem, a to by mě mělo dovést k tomu, že budu plně motivovaná a budu psát.
A pak je tady ještě jedna, možná dvě věci. Sem tam se tady objeví i něco jako informativní článek. Žádné další literární šílenosti psát neplánuji. Možná si zkusím cvičně nějaké to drabble a možná jednu literární soutěž, ale uvidím. Prioritní je teď věnování se psaní nanowrima. V informačních článcích na vás můžou sem tam vybafnout i nějaké fotky z dění a ti, kteří čtou Alfu pravidelně, si přijdou na své. Protože zde budu sem tam dávat krátké útržky, abyste alespoň trochu viděli, že se neflákám.

Víte, já, i když mám nějaké okrajové poznámky, moc se jich nedržím. Mé postavy si žijí vlastními životy, Macon je hrozný paličák, který to vždy a všem nehorázně zkomplikuje, ale pomalu se dostávám dál a dál. Po včerejšku mi přibyla další nová postava. Nejspíš bude vedlejší, ale kdo ví. To je zatím opravdu ve hvězdách.

Takže to je asi tak všechno. Po včerejším dnu, mám na kontě krásných 3210 slov 