Září 2015

10. KAPITOLA – ZLÉ SNY

6. září 2015 v 11:02 | Aynarra Tulrgar |  Alfův syn
10. KAPITOLA - ZLÉ SNY

Tentokrát se můj sen zaměřil na mou macechu. Trochu jsem to nechápal. Proč zrovna-sakra-ona? V duchu jsem se pobízel k tomu, abych se probudil, protože zrovna ona, byla jako jedna velká noční můra.

Byli jsme u Otsandy doma. Samozřejmě. Jenže tuhle místnost jsem neznal a co víc, nebyl tam ani Alfa. Prošli jsme vstupní halou a po chvilce odbočili do dveří, které nikdy nebyly odemčené. Až teď.

Macecha se culila na nějaký kus bílého papíru a něco si mumlala pro sebe. Moc jsem tomu nerozuměl. No, spíš vůbec, než moc. Opět jsem neměl zvuk tak jsem si jen mohl domýšlet. Přesunula se k velkému, fialovému křeslu s velkými opěrkami a posadila se do něj. S pohledem upřeným stále do kusu papíru, se její výraz na obličeji měnil víc a víc. Usmívala se víc a víc, až se ke konci začala smát. Opravdu hodně!
Možná až fanaticky moc a vypadalo to, jako kdyby ona byla samotný Ďábel. Což samozřejmě nebylo možné, protože ona byla jenom moje bohatá macecha, která mě v hloubi duše nenávidí, a já nenávidím ji.

Pak se však zarazila. Jako kdyby si uvědomila, že takhle hystericky by se smát neměla. Chovala se až moc podezřele a mě se to ani v nejmenším nelíbilo. Co se to sakra jenom děje? Co je to za sny a proč se nemůžu probudit?

9. KAPITOLA – LIŠKA NEBO VLK?

1. září 2015 v 18:14 | Aynarra Tulrgar |  Alfův syn
9. KAPITOLA - LIŠKA NEBO VLK?

Rozhlídl jsem se po místnosti. Byla velká. Oranžová a útulná. Ozářená lampami, které tlumeně dokreslovaly pohodu. Znejistěl jsem. Co to mělo všechno znamenat?

Byla tady pohovka, psací stůl a židle. Postel a velká knihovna. Byl jsem u někoho v pokoji? Vůbec to tady nevypadalo jako tam venku na chodbě. Žádné vlhko, žádný beton ani plíseň. Jenom útulno. Trochu jsem to nechápal. O co jde? Prohlížel jsem si obsáhlou knihovnu, ale názvy mi nic neříkaly. A pak se to stalo.

O nohy se mi něco otřelo. Sklonil jsem hlavu a byl tam, no, vlk. Měl ale dost divnou barvu a velikostně byl menší než naši vlci z Faybourne. Vypadal jako liška. Trochu. Stavbou těla byl ale mohutnější a mnohem větší než je liška. Měl žlutohnědou srst, ale mísily se v ní i červenější nebo oranžovější části srsti. Masku měl o trochu víc červenější. Nohy byly žluto hnědé a packy bílé, jako ponožky. Špička ocasu byla černá. Dloubl do mě čumákem, propálil zelenýma očima a prošel kolem mě. Ke knihově, kde byla malá zástěna.

8. KAPITOLA - MRAVENIŠTĚ BEZ MRAVENCŮ

1. září 2015 v 18:04 | Aynarra Tulrgar |  Alfův syn
8. KAPITOLA - MRAVENIŠTĚ BEZ MRAVENCŮ

Probudil jsem se do světla. Úplně dezorientovaný jsem chvíli přivykal oči na příval světelné dávky, až se mi nakonec povedlo je rozlepit. Párátka by byla v ten moment asi nejvhodnější nástroj, ale párátka jsem fakt neměl.

Rozhlédl jsem se po místnosti. Byl jsem někde jinde!
Můj věznitel, Adrian, mě bez mého vědomí, zdá se, přemístil někam jinam. Rozhlédl jsem se po místnosti. Byla tu postel, šedá chlupatá, na první pohled kousající deka, pisoár a malý stolek. To byl pokrok. A co víc? Na noze jsem už neměl stříbrný plát okovu. Haleluja!

Nicméně, přesto to bylo dost divné. Možná jsem byl paranoidní, díky samotě, ale co jsem udělal, že jsem si vysloužil lepší místo?

Ještě chvíli jsem vnímal pokoj. Po tolika dnech většinou po tmě, uvidíte jakoukoliv změnu a musíte se jí dostatečně nabažit, dokud je světlo. A pak jsem si jí všiml. Stála za dveřmi, ve kterých bylo malé okénko na zavírání. Culila se na mě. Když si všimla, že jsem si jí všiml, zvedla ruce a ukázala mi, co mi chce.