O tom, jak zase vůbec nepíšu

29. července 2015 v 14:30 | Aynarra Tulrgar |  Deníčkové zápisy rádoby spisovatelky


Z návstěvy brněnské Zoo - Vlk Arktický

Dlouho předlouho jsem sem nic nenapsala. Opravdu mne to mrzí, ale v mém životě se toho tolik změnilo, že jsem na psaní neměla ani čas a ani huť. Nebudu vám tady teď psát, co se změnilo a jestli k lepšímu nebo k horšímu. To je řekněme, moje soukromá věc a nenapsala bych to sem, na povídkový blog ani za nic.
Well, stalo se toho opravdu hodně a já ani nevím, jak to mám všechno popsat a ani nevím, jestli se mi to povede. Myšlenky se mi honí z bodu A do bodu B, prsty po klávesnici mi běhají sem a tam a ani se pořádně nesoustředím na to, co bych měla vlastně psát. Píšu nesmysli. Totální.

Chtěla jsem Vám vlastně dát vědět o tom, jak to bude dál s blogem a psaním, ale asi ani sama nevím, jak to bude dál. Mám prázdniny a až mi skončí, půjdu ještě na další dva roky do školy. Takový skoro věčný student, kterému se nechce pracovat, protože status studenta, prázdniny a tak. To je přece mnohem lepší než práce. Pfff. Komu by se taky chtělo pracovat že jo? Navíc v oboru, který ho stejně moc nebaví a nebo v tomu druhém nenajde práci, protože prostě není. Dementní systém.
Kdybych si mohla vydělávat psaním, bylo by to stokrát lepší. Jenže, to bych musela umět psát a psát a psát a psát. A to neumím a nedělám. Jsem ztracený případ.

Chtěla bych pokračovat v psaní, ale zrovna když jsem se tak rozhodla, nemůžu najít svou fashku, kde mám všechny podklady k příběhům. Jsem z toho taková smutná, zklamaná a nevím, co mám dělat dřív. Když nemám podklady, tak nemůžu psát. Protože v podkladech mám přece všechno napsané a podle nich se přece MUSÍM držet. Nemůže to být prostě jinak. A tak nepíšu. Flashku nemám, hledám ji už od začátku července, ale prostě, jako by se po ní slehla zem. A tak si pohrávám s myšlenkou, že zkusím psát něco nového. Nevím. Možná opravdu začnu psát něco nového. Další příběh s velkým potencionálem, který stejně nikdy nedopíšu a pokud se dostanu přes 5 kapitolu, bude to pravděpodobně rekord v mém psaní. Jsem hrozný člověk. Chci dělat velké věci, ale nikdy to nedotáhnu do konce.

I teď tady tak nesmyslně fňukám nad něčím, co mám chuť tak akorát smazat začít psát znovu od začátku. Jenže, vážení, tohle, jakožto každý takto rychle napsaný první text, je ten nejupřímnější a tak ho asi mazat nebudu. Jsou to surové myšlenky, které, kdybych začala přepisovat v něco jiného, už by nebyly tím, čím b měly být předtím. Nebylo by to od srdce, nebylo by to.. ach já nevím. Nedostávají se mi slova. Jako celkově v posledních dnech. Myšlenky, spousta myšlenek v hlavě, ale utvořit je do věty a vypustit je nahlas, to je velký problém.

Všechno si pořád jenom komplikuju.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | Web | 29. července 2015 v 15:47 | Reagovat

Zdravíčko! :) Jsem ráda, žes o sobě dala vědět a trochu vysvětlila, proč dál nemůžu slintat nad Alfou. Nevadí, chápu to. Každý má někdy krizi.
Co ti ale chci říct. Nepotřebuješ žádný podklady. Teda alespoň já si to myslím. Chápu, že každý si to jede po svém. Někdo má nalajnované dopředu, co se bude dít, atd. Já to kašlu a píšu, co mě prostě v tu chvíli napadne. Mám ráda jakousi volnost. Když si něco naplánuju a líbí se mi to, jsem netrpělivá a nejraději bych psala všechno hned. Pokud podklady myslíš všechno, cos napsala a teď nevíš, kde si skončila... to je horší a nový příběh nezní vůbec špatně. Ale je to škoda. Prostě vezmi poslední kapitolu Alfy nebo čehokoli, co tady máš zveřejňěné, nebo někde jinde (myslím, že pořád mám z Alfy v e-mailu víc, než je tady na blogu :) ), zavři dveře, pusť hudbu, udělej si čaj a pusť se do toho. Ani netušíš, že jsou tady lidi, kteří na tvoje příběhy nezapomněli a CHTĚJÍ pokračování. Nikdo přece neví, cos plánovala, tak proč nepokračovat, jakoby žádné plány nebyly? :)
PS: Neber mě moc vážně, ale kdybys chtěla nakopnout, staí dát vědět! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama