Prosinec 2014

Toulky zasněženou krajinou

31. prosince 2014 v 13:01 | Aynarra Tulrgar |  Deníčkové zápisy rádoby spisovatelky

Miluju a nesnáším zimu.
V tomhle jsem vážně případ!
Jsem v tomhle sama?
Doufám žě ne.

Miluju ji pro její fotogeničnost.
Všude je bílo a zase to není takový ten klasický stereotyp ublácených dnů a ublácených procházek. A že jsem si jich nemálo užila, než nasněžilo.

Nenávidím zimu, protože, je mi prostě zima! :D
Kdo by to byl čekal, že v půlce prosince nasněží? :O
Takový šok.
Ne dobře, a teď trochu vážně.


Když letos napadl první sníh, měla jsem vážně radost.
Musela jsem jít ven i s psíčkem, protože jsem nechtěla, aby zase roztál a on si ho nemohl užít.
Chtěla jsem, aby aspoň ten pes z toho měl radost.
A opravdu měl.


Sice mu byla asi zima, když jsem ho ostříhala, ale kompenzoval si to běháním.
Pořád a pořád dokola.


Chtěla jsem se aspoň chvilku cítit zase v pohodě a volná.
A povedlo se.
Jeho výraz, chování a všechno, mě nabilo tak dlouho chtěnou, pozitivní energií.

Sníh u nás doslova vykouzlil krásnou ledovou pohodu a stále drží.


2. KAPITOLA - DĚTSTVÍ / DOSPÍVÁNÍ

31. prosince 2014 v 11:29 | Aynarra Tulrgar |  Alfův syn
2. KAPITOLA - DĚTSTVÍ / DOSPÍVÁNÍ

A jak už jsem řekl, když jsem byl malý, měl jsem prostě zajímavě originální život. Ironie osudu sama o sobě.

Alfův syn, jediný potomek z jeho linie, žijící na hromádce v malém bytě se svou matkou. Bez otce. Ne, to není vymyšlený příběh pro Holiwoodské plátna, ze kterého by se měl stát trhák. Jenom krutá realita. Nic víc.

I přesto jsem měl ale pořád jisté postavení a moje rodová linie je více než výborná. Možná proto nebylo zase tak těžké přežít bez otce a pořádného peněžního zdroje. Oblečený jsem chodil vždy v rámci možností.
Nebyl to nejnovější hit módní sezóny, ale otrhaného mě chodit taky nenechali.

A i přesto a možná právě proto, se ke mně lidé ve Faybourne chovali vždy slušně a když bylo potřeba, občas nám s něčím vypomohli. Sem tam po mně byl poslán kousek chleba, jindy zase taška s ovocem. "Na přilepšenou," tomu ostatní říkali. A někdy se "na přilepšenou" vážně hodilo.
Ellena po mně vždy posla zpátky zase něco na oplátku, ale ne vždy si to dotyční vzali. Chodil jsem jim proto aspoň pomáhat nosit tašky s nákupem. Byli rádi.

***PRVNÍ ČÁST - TUNEL*** // 1. KAPITOLA - O NAŠEM SVĚTĚ

26. prosince 2014 v 17:16 | Aynarra Tulrgar |  Alfův syn
Děkuji Erin, která mi zbetovala tenhle výplod a Vám tak usnadnila čtení, které by jinak bylo plné gramatických chyb.
Doufám, že to nebude tak velká katastrofa a budu ráda, za vaše připomínky a komentáře. Psát tohle, mě opravdu bavilo a šlo to jako po másle. Na zbytku se ještě pracuje.

PRVNÍ ČÁST - TUNEL


1. KAPITOLA - O NAŠEM SVĚTĚ

Naše městečko je sice malé, ale co je malé, to je milé. Jmenuje se Faybourne a najdete tady všechno, co k přežití potřebujete. Od obchodů a barů (no vlastně, máme tu jen dva bary, ale i tak to stačí k tomu, být noc co noc na šrot), až po menší nemocnici. Divili byste se, ale i vlkodlaci si občas potřebují zaskočit do nemocnice. Když máte ty správné kontakty tak jako já, najdete tam nejenom zápach Sava a jiné desinfekce, ale i další věci. K nalezení je tam toho mnohem, mnohem více a ne jenom po stránce lékařské. Opravdu, vím, o čem mluvím.

Ale nebudu předbíhat.

Zkrátka a dobře, ve Faybourne bylo odjakživa skvěle. Ze všech stran je město obklopeno lesy. Listnáči i temnými, černými jehličnany, ve kterých se vždy někdo ztratí. A právě přes ony tmavé lesy, se k nám dostávají smrtelníci. Co se těch nebožáků týká, mezi lidmi se povídá, že kdo lesa vkročí, už se nevrátí. To je trochu jako příběh o Červené Karkulce. Lidé nechápou, že smrtelníky nejíme. Myslí si, že ve Faybourne, ne, ne, omlouvám se, v lesích je něco špatného a zlého a proto se mu obloukem vyhýbají. O Faybourne nemají ani páru, stejně tak jako nevědí o nás a naši existenci. Občas do světa vypustíme nějakou fámu nebo nepravdivou informaci ohledně města, čili lesů, abychom si je drželi dál od těla, ale stejně se někdy najdou blázni, kteří sem zavítají dobrovolně, protože neví, co si o tom všem myslet. Vypustili jsme nepravdivé informace, ale oni si je přebrali po svém. Vsugerovali si do hlav, že v temných lesích něco najdou. Věří v poklad, nebo něco jiného. Jdou na houby, nebo… Nevím konkrétně, na co mysleli, nikdy jsem se jich na to neptal. Vždy jsou ale hrozně překvapení z toho, že narazili na město.

Prolog

26. prosince 2014 v 17:15 | Aynarra Tulrgar |  Alfův syn
Možná se to dobře poslouchá, ale opak je pravdou. Pokud chcete, povím Vám příběh. Příběh obalený tajemnem a magií. Příběh, kterému nemusíte věřit a můžete si myslet, že je smyšlený, ale pravda je taková, že kdyby se někdy někdo dozvěděl, že jsem Vám ho prozradil, už bych tady asi nebyl. Je to totiž hrozně nebezpečné.

Bojíte se?

Ne?


Měli by jste, protože právě začínáme!





Věnování

26. prosince 2014 v 17:13 | Aynarra Tulrgar |  Alfův syn
Příběh bych chtěla věnovat své sestře, která mi udělala obálku a také mi dovolila použít všechny názvy a jména osob, míst a věcí, které vymyslela pro svou textovou rpg hru. Tím mi totiž strašně moc usnadnila mé pokusy o psaní, protože nastolila jistou dějovou linku a reálie.
Nedržím se přesně herního vlákna, protože Macon zde odehrál asi jenom 4 hry, ale i tak jsem ráda, že se mám od čeho odrazit. Psaní je tak pro mne mnohem lehčí, protože se mi příběh odehrává skoro přímo před očima. Myšlenky se valí a já nevím, co dělat dřív.

Také omluvte sem tam peprnější slovník, neb Macon není žádný svatoušek. Naopak mi dalo celkem práci vypracovat se k takovému hulvátovi. Tak snad to oceníte. Příběh je průřez Macnovým životem, který dosud nebyl nikde zveřejněn a byl pouze z části v mé hlavě. Dlouho jsem přemýšlela, zda nesepsat příběh některé z mých textových postav. A nyní jsem k tomu dostala skvělou příležitost. Nevím, co z příběhu nakonec vzejde, protože jej, stejně jako všechny ostatní, které se snažím psát, nemám vymyšlené. Jsem takový pisálek zahradník, ale o to větší je to zábava.

Děkuji všem, kteří mi pomůžete, poradíte, zkritizuje... Prostě napíšete jakoukoliv odezvu. Pokusím se poučit se svých chyb a pokusím se napsat příběh, který bude o něco lepší než všechny předchozí.


Přeji pěkné počtení.
Aynarra Tulrgar