Ona je vlk - 2. kapitola

7. května 2014 v 12:33 | Aynarra Tulrgar |  Ona je vlk

Sofie popoháněla svého manžela až do doby, než si nasedl a zabouchl za sebou dveře limuzíny. Seděli vedle sebe. Nicolas se od začátku cesty díval ven z okýnka na měnící se krajinu, ale na Sofii se nepodíval. Byla na ni znát nervozita. Poklepávala si prsty o kolena, dívala se ven z okna a zbystřila vždy, když se v rádiu ozvalo, kolik je hodin. Nicolas vyhledal její ruku a propletl ji s její. Sofie cukla. Nečekala to. Pohlédla na svého manžela, letmo se usmála a i ona propletla svou ruku s jeho.
"Neboj se," povzbudivě jí pohlédl do tváře "stihneme to, miláčku."
"Já vím," odpověděla klidnějším hlasem.


Okolí, kterým projížděli, se začalo měnit. Místo domů teď míjeli louky, vyprahlé místa spálené od slunce, lesy a mezitím vším občas pár domů. Nicolas pohlédl na hodinky. Ještě měli čas. Z Milacy, což je v Minesotě, to bylo do Foley 20 minut. Usmál se, aby povzbudil svou manželku. Ona mu úsměv opětovala. Asi za 5 minut zastavili na červenou. Už jenom to, bylo znamení, že do Foley právě dorazili. Celou cestu jeli bez toho, aby je řídili semafory.
"Dorazili jsme na místo," oznámil jim řidič, který jinak po celou dobu cesty mlčel a nechával tak pasažérům určité soukromí.
Sofie s Nicolasem ihned přikývli, načež se řidič otočil zpátky právě v čas, aby stihl zařadit a dodjet na zelenou až ke galerii, kde měli oba dva vystoupit. Vystoupil a otevřel dveře, aby mohla Sofie i s manželem vysednout.



O.o.O.o.O

Isabella přestala hrát, když zaslechla sestřin výkřik. V tom momentu se jí před očima zjevily modré psí oči. Rychle zamrkala, a zjev před očima se rozplynul. To přece není možné, vždyť nespím. Zavrtěla hlavou a vstala. Raději si bude nalhávat, že to co viděla před chvilkou, neviděla a rozběhla se k sestře do pokoje. Otevřela dveře a spatřila svou malou sestru, jak zírá na něco na zdi. Konejšivým hlasem se k sestře rozběhla. "Jsem tady, jsem tady," opakovala a objala Coleen. Neustále jí opakovala, že je s ní a že je v bezpečí. Když se dívka uklidnila, posadila si Isabelle malou Coleen na klín.

"Copak se stalo, Beruško?" zeptala se své mladší sestry a přidala úsměv, aby dívku povzbudila.
"Tam," ukázala svou malou ručkou a nechala se mačkat od své starší sestry, "je velký pavouk." Při slově pavouk se oklepala, jako by jí byla zima a zarazila hlavu do Isabelliny hrudi.
"To bude dobrý, uvidíš." dál konejšila svou malou sestru a hledala tu malou mrňavou potvůrku. Nebyl zas až tak maličký. Pečlivě si ho prohlížela a musela uznat, že Coleen měla k výkřiku důvod. Pohladila ji po hlavě. "Víš co?" odmlčela se, aby upoutala sestřinu pozornost.
"Co?" fňukla malá zlatovláska a pohlédla starší sestře do očí.
"Hned teď půjdeme do kuchyně a najdeme něco, do čeho tu malou potvůrku chytneme," viděla, že se zklidnila, poznala to podle jejich hnědých očí. Už nebyly vystrašené. Měla je sice uslzené, ale slzičky jí rychle setřela dlaní. "A pak ji pustíme ven, aby nám tady nestrašila." dodala rychle, protože ani jí se nelíbila představa, že by jí tak velký pavouk mohl vlézt do pusy, když spí.
Děvčátko přikývlo a obě dvě se postavily. Společně došly až do kuchyně, kde po chvilce hledání našly to, co potřebovaly. Prázdnou zavařovací sklenici s víčkem, nejspíše od okurků.

"Vidíš, Coleen? Teď půjdeme do tvého pokoje a to malé zvířátko chytneme do téhle sklenice," zamávala sklenicí v jedné ruce a víčkem v druhé ruce. Snažila se mluvit uvolněně a vesele, aby sestřičce nenahnala hrůzu. "Jestli chceš počkat před dveřmi, tak můžeš. Nebo," zamyslela se, "nebo můžeš jít do kuchyně a najít něco hrozně moc sladkého. Sejdeme se za 10 minut v obýváku. Co ty na to?" pohlédla na děvčátko a to blesku rychle přikývlo. Odběhlo do kuchyně a začalo s něčím horlivě šustit.

Bella se nadechla a vešla do pokoje. Došla až k místu, kde předtím seděla s Coleen a rozhlížela se po pavoukovi. Nejdřív ho nemohla najít, protože tam, kde ho viděla naposledy, už nebyl. Obešla celý pokoj a rozhlížela se do všech koutů a rohů, kam se jen dostala, ale pavouk nikde. Přitom si dávala pozor na to, kam šlape, aby nerozšlápla mladší sestře některou z oblíbených panenek, nebo nešlápla ne kousek LEGA.
"No tak, kde jsi, ty potvůrko?" chodila a hledala a málem by to i vzdala, nebýt toho, že položila sklenici na stůl. Sklenice vydala hlasitější zvuk, neboť Isabelle sklenici nepoložila zrovna nejtišeji. Pavouk v ten moment vyběhl z poza stolu a na bílé zdi zářila černá šmouha. "Aha, tak tady jsi." zašeptala, skoro neslyšně. Opatrně vzala sklenici. Když se ujistila, že pavouk se nehnul ani o centimetr, zaútočila! Ta malá, černá potvora, neměla sebemenší šance na únik. Sklouzl do zavařovací sklenice a Isabelle se pojistila ještě tím, že víko rychle zavřela, aby nemohl ven. Vítězoslavně se usmála a zvedla sklenici nad hlavu.

Prohlížela si tvorečka skrz sklo. Černý pavouk jí pohled opětoval, vypadalo to, že má více než jeden pár očí. Naopak, vypadalo to, jako by měl minimálně 4 páry a všechny Isabelle propalovaly zlověstným pohledem. Dívka ho však ignorovala a dál si pavouka prohlížela. Otáčela sklenicí a počítala, kolik má nohou. Napočítala 4 páry. Velké, černé a chlupaté. Při pohledu na něj, jí přejel mráz po zádech. Někde v hlavě se jí znovu připomněl obrázek modrých, psích očí. Rychle zavrtěla hlavou, aby myšlenku setřásla, sklenici s pavoukem vzala a vyběhla na menší kousek travnatého placu, kde ho vypustila.

Když přišla do obývacího pokoje za svou mladší sestrou, která seděla na zemi a kolem sebe měla rozložené sladkosti, viděla, že holčička se usmívá od ucha k uchu. Vypadala šťastně. Isabelle si jí však ještě před tím, než k dívence došla, přeměřila kritickým pohledem.
"Ach, Coleen, za tohle nás rodiče nepochválí," rozešla se k dívce, ale ještě než si sedla vedle ní, užívala si posledních intenzivních paprsků, které měli brzo zapadnout. Svítili jí do tváře.
"Proč nás nepochválí?" zeptala se po chvíli holčička, která v pravé ruce svírala sušenku a upřeným pohledem zírala na svou starší sestru. Isabelle si ještě chvíli užívala tepla, které se linulo skrz okna, ale nakonec se posadila vedle Coleen. Pohladila ji po hlavě, podívala se jí zpříma do očí a řekla: "protože brambůrky, sušenky, bonbony a co já vím co ještě…" větu nedokončila a vzdychla, "protože je to minimálně pro 5 lidí a ne pro dva." Kmitala pohledem z jídla na jídlo, až pohledem skončila u dívenky. "Takže, jestli je tady něco, co jsi ještě nestačila otevřít," změnila svůj tón hlasu tak, jak ho používá jejich matka vždy, když něco provedli, nebo se jí něco nelíbí, "tak to prosím ani neotvírej." dodala a povzbudivě se na dívenku usmála a sledovala holčičku, jak se jí spokojeně lesknou očka štěstím.

Po chvíli promluvila: "Zneškodnila jsem ho," zmínila velkého černého pavouka.
"Ale nezabila si ho, že ne?" píplo děvčátko a v očích se jí čiřil strach. Bella zavrtěla hlavou a její černé vlasy lehce pošimraly zlatovlásku po tvářích. "Kde pak, jenom jsem ho vypustila ven před dům. Zabíjet pavouky přináší smůlu," usmála se a dodala: "takže teď budeme mít štěstí."
Coleen, která měla pusu plnou sušenky, kývla a nabídla Isabelle také jednu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama