Izochromický lakryňák

2. listopadu 2013 v 17:43 | Aynarra Tulrgar |  Krátké příběhy
Jsme na nádraží a čekáme na vlak. V čekárně a u prodejce je nějak moc lidí a všichni jedou do Vídně. Když konečně vystojíme tu dlouhou řadu a máme lístek, přijíždí vlak ze kterého se po tom, co nasedneme, stane autobus. Přemýšlím, co nemám a že by nám to mohl někdo po cestě přivézt. Uvědomuju si, že je to blbost ale zkouším to dal. Po cestě se dám do řeči s nějakým týpkem. Bavíme se o škole o jazyku, o tom, že se ve škole učím anglicky a německy, ale vůbec mi to nejde a tak. Pak zjistím, že nemám náš univerzální lístek, se kterým se dát jak vlakem, tak autobusem nebo třeba šalinou, a začnu ho hledat.
Nějak se dostaneme na divné nádraží. Po kolejích tam jezdí vlaky vzhledově připomínající autobus neb spíš trolejbus.

Nemám Karla, což je foťák a jiné věci. Chci si to domluvit pres telefon, ale už jsme daleko a já vím, že za mnou nikdo nepřijede a ty věci mi nepřiveze.
Nějak se dostáváme domů krajinou kolem polí a luk, kde jsou jisté části, které vypadají jako živé obrazy. Stromy, keře, zvířata, odlišeny fotografickými filtry a akcemi ve photoshopu, takže to vypadá jako 3D fotka. Jedeme dál po polích a loukách, nikde není žádná cesta, jenom tráva a náš autobus má zase asi kola. Jedeme kolem poli po vysoké trávě až se dostaneme do míst, kde to vypadá jako tam, kde bydlím. Jdu dal po cestě bez cesty. Potkám malou holku ale nevšímám si ji. Jsem už u našeho domu. Na zahradě ani nikde neštěkají psi. Jdu po schodech na horu a vidím je jak jsou naši psi zmrazení v pohybu. Přijde mi to divné, ale ne tolik, abych to řešila a tak jdu dál. Na verandě čekají tři Karlové. Foťáky. Jeden má dlouhý tele objektiv, ale je v něm díra jako od červotoče. Asi to tak má byt říkám si, ale cítím ze to není pravda. Ta díra mě pohlcuje jako černá díra.

Najednou se objevím ve škole. Omlouvám se, že jsem tam jen na skok, že odjíždím do Vídně, ale jsem vyvolána abych popsala co je to Izochromický lakryňák a já vůbec netuším, co to sakra je?

Zděšeně koukám na tabuli. Ptám se sama sebe, k čemu mi to jako bude. Krčím rameny a říkám, že nevím. Nikdy před tím jsem to neviděla, ale učitel odtáhne tabuli, kde je vzor toho učiva a barevnými křídami přimalovaná krásná kytka asi planá růže. Je u ní napsán rod, výskyt a tak.
Mám pocit, že jsme to nikdy neprobírali, ale dva lidi na to byli zkoušení. Neochotně vezmu křídu, v hlavě vygumováno. Učitel mi řekne, co mám napsat na tabuli a pak to rozebrat. Je to Izochromický lakryňák a já se v ten moment probouzím, protože vím, že je to hrozná blbost.

Jo, je to blbost a docházelo mi to už v momentě, když jsem to datlovala do mobilu. Hned po probuzení. Ani nevím pro, něco mi říkalo, abych tu šílenost zapsala. A tak se stalo. Datlovala jsem a datlovala a v počítači to ještě maličku upravila. Překlepy a tak, ale podstata a styl psaní z ranní ospalosti zůstal stejný.. Myslete si co chcete, já vím, že nejsem normální, ale občas mě mé sny inspirují k tomu abych něco napsala.. Kdo ví, třeba tohle někdy zakomponuju do povídky. PS: nevíte někdo, co je to ten Izochromický lakryňák? :D :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Storycollector Storycollector | 8. listopadu 2013 v 9:47 | Reagovat

myslím, že jsi vynalezla nové slovo, tak si ho schovej, může se hodit jako název vynálezu do sci-fi povídky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama