Listopad 2013

Není postava jako postava

7. listopadu 2013 v 17:30 | Aynarra Tulrgar |  Oznamy
Rozhodla jsem se, že zde budu publikovat i své vymyšlené postavy a to nejen k povídkám. Asi to zní složitě, ale opak je pravdou. Jak bych to tedy měla vysvětlit? Dříve jsem dost hrála textové RPG hry (a taky jsem měla možnost jich pár vést a tvořit), což je mimochodem skvělá věc, jak se zlepšit v psaní. Jenže to obnáší i fakt, že si každý hráč musí založit svou originální postavu. Žádné kopírování již vytvořených postav, či postav z knih. Žádné kopírování jmen z knih, takže žádny Harry Potter nebo Gandalf.

Musíte jí vymyslet jméno, věk, datum narození atd... Ale musíte ji také popsat jak vzhledově, tak i charakterově. Vymýšlení minulosti už je mnohdy třešnička na dortu. Jenom dá vždy nejvíc zabrat.
A jelikož se v poslední době (tak 2 roky zpátky) s rpg hrami roztrhl pytel a až do teď je jich spoustu, mám také spoustu (no dobře, ne zase tak hodně) postav, které jsem sepsala. A i když už za ně třeba nehraju, jejich profily mám uložené stále. Někdy mě totiž inspirují k psaní, ale to už je jiná pohádka…

A protože tady chci mít i profily postav (až je napíšu) k povídkám, musela jsem je nějak oddělit. Takže, jak poznáte, že se jedná o povídkovou postavu nebo o postavu momentálně "volně" žijící v mém malém pohádkovém vesmíru? Volné postavy budou publikovány do rubriky Ostatní postavy a ten zbytek bude vždy přidelen k názvu povídky, do které patří. Takže třeba Arlyla-postavy. Proč? Protože je tady prostě chci mít. Strávila jsem nad nimi docela dost času, k některým jsem si vytvořila i určitý vztah (jo, zní to divně, já vím -.-) po dobu hry a ráda vzpomínám na to, co jsem s nimi odehrála.

Nevím proč, ale mnohem lépe se mi hrálo (ano, hrálo, nyní již nejsem tak aktivní, protože na to nemám čas) s mužskými postavami, než s těmi ženskými. První postava byla ženská, ale vyklubala se z ní hrozná Mary Sue. Jo, bylo to i tím, že jsem se učila, jak sepsat postavu, ale taky, jak za ni hrát. No co, každý jsme nějak začínali… A tak, když hra skončila a já přemýšlela, kde hrát a za koho dál, volba padla na mužskou postavu. Nejdříve to nebylo snadné, ale lehce jsem si zvykla a taky to byla větší zábava. Postupně se mé mužské postavy "zdokonalovaly" v tom ohledu, že se stávali více a více zvrhlejší. Vyvíjeli se a mě to prostě sedlo. Možná to zní morbidně, ale byla sranda hrát za notorického alkoholika, který pracuje s londýnským podsvětím a dělá dealera.. A další postavy. Jsou různé a mají různé charaktery, ale jsou to prostě moji miláčkové :D

Tak jo, omlouvám se za výkec, ale přišlo mi hloupé zde publikovat postavy bez jakéhokoliv vysvětlení.


30 Day Creative Writing Challenge

5. listopadu 2013 v 18:49 | Aynarra Tulrgar |  30 Day Creative Writing Challenge
Viděno u Teri-vlk

Tak jo, už nějakou dobu jsem chtěla zkusit nějakou psací výzvu a teď jsem na jednu narazila. Musím říct, že témata jsou hodně zajímavé, originální a nejspíš se u nich taky dost pobavím. Není však vyloučeno, že se budu i vztekat a říkat, že to nejde... - to je více než pravděpodobné. Ale zkusit se má všechno, takže proč ne.

1. Napiš klasickou pohádkovou povídku.
2. Napiš fanfiction
3. Příběh, který se odehrává před rokem 1950.
4. Napiš básničku, ve které jsou použita tato slova: modrá, nedůvěra, polovina, brnknout.
5. Příběh nějakého předmětu z tvého pokoje.
6. Začni příběh slovy: "Nedočkavě pohlédl na své hodinky...."
7. Vytvoř superhrdinu, který zachrání den.
8. Napiš o životě tohoto superhrdiny před tím, než se stal superhrdinou. Piš třeba o jeho dětství.
9. Příběh o tvém oblíbeném městě (250 slov a méně)
10. Začni příběh se slovy: "Sáhla na malou krabičku ve své kapse a usmála se....."
11. Napiš příběh, ve kterém jsou postavy jeden den bez energie.
12. Vymysli 10 náhodných slov a vytvoř svou definici.
13. Začni příběh se slovy: "Myslel jsem, že jsem viděl...."
14. Najdi náhodně někoho v tvé ročence a vymysli příběh o jeho dnešním životě.
15. Napiš o cizinci, kterého uvidíš.
16. Jdi na iTunes, projeď si svou muziku a napiš příběh o písničce, která se Ti zastaví před očima (250 slov a méně)
17. V příběhu použí cestování časem.
18. Napiš příběh ve městě duchů.
19. Napiš úmrtní oznámení o historické postavě.
20. Napiš příběh, ve kterém použiješ tato slova: dědeček, fotoalbum, pošta, desky.
21. On a ona se srazili v knihovně. Popiš situaci.
22. Napiš příběh na motivy tvého snu, který se ti zdál.
23. Popiš vzpomínku z dětství.
24. Napiš příběh, ketrý se odehraje za 100 let.
25. Napiš příběh o smyšleném tvoru.
26. Napiš o třicátým obrázku ve tvém telefonu/počítači.
27. Příběh, který se odehrál během sportovní události.
28. Napiš příběh, který se odehrává na lodi. (V minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti.)
29. Napiš příběh o vesmíru.
30. Napište příběh nebo básničku o ledu.

Stories

4. listopadu 2013 v 19:45 | Aynarra Tulrgar

Krátké příběhy + drabble

PŘÍBĚHY


----


----


----


----


----


Velký díky za grafiku a obálky k příběům, patří Eloran Arroway



Sni svůj sen - 5.kapitola

4. listopadu 2013 v 19:39 | Aynarra Tulrgar |  Sni svůj sen

Potuluju se za tmy po nějaké továrně, mám takové zlé tušení, že je to jedna ta samá. Pořádně nevidím na krok, nemám u sebe tašku s věcmi a ani baterku, takže mám jen malou šanci, že se tady neztratím a nezpanikařím. Malá šance na přežití, probleskne mi hlavou avšak, pokračuju dál v cestě. Nelíbí se mi to a každý maličký krok, každé opatrné došlápnutí mě stahuje do temnoty, které je tady všude kolem spousta. Cítím brnění v břiše a ne, vůbec to není příjemné. Jak tak procházím místnostmi, ruce natažené před sebe, po krátké chvilce se mi pod ruky dostane železná tyč. Začnu ji ochmatávat, zkoumat, jak jen to po tmě dokážu. Natahuju se dál a cítím, že tyč klesá. Chystám se udělat další krok, když v tom mi noha zůstane viset ve vzduchu, byť nespadnu. Rychle se chytnu té kovové tyče. Není to kdo ví co a ani pořádně nevím, jestli mě to udrží, ale napadlo mě, že by to mohlo být… nohou zkoumám podlahu. Hezky podrážkou a pomaličku, až se dostanu k bodu, kde nic není.
Sesunu nohu o kousek níž, rukama se stále držím kovové tyče, když v tom se dotknu něčeho plochého, jenom o kousek níž, než je podlaha. Zkusím další pokus s další nohou a bingo! Nejspíš jsem našel schody. Nevím kam vedou, ale je to jedno, když stejně nevím, kde to jsem. Opatrně se po nich vydám dolů, zvažuju každý krok a když se dostanu na konec, šlápnu do prázdna a sesunu se na zem.

Sni svůj sen - 4.kapitola

4. listopadu 2013 v 19:34 | Aynarra Tulrgar |  Sni svůj sen

Do slova a do písmene. Nevím, co se stalo nebo nestalo, ale ještě před příchodem mamky, pokud si dobře vzpomínám, jsem si kreslil. Neurčitě jsem si čmáral a z čmárání se vyklubal ten stroj, který však na papíře už není. Prohrabal jsem postel skrz na skrz. Odhodil jsem peřinu i polštář na zem, vyhodil matraci a na zemi znovu všechno pořádně prohrabal, ale nikde nic.
Začínám si říkat, jestli to není třeba taky sen. Zkouším se štípnout. Jednou, dvakrát, ale neděje se nic, kromě toho, že mám poštípanou levou ruku.
Vzdávám to.
Vracím věci na místo, sedám na postel a natahuju se po bloku a tužce. Druhý šok přichází v momentě, kdy se na papíře zobrazí nějaké nic neříkající klikyháky. Chvilku si papír prohlížím a ve tváři se mi zračí nechápavý výraz. Jak se tam sakra dostaly? A zůstanou tam, když blok hodím do batohu a poběžím za Mikem? Zavrtím hlavou. Ne, za Mikem rozhodně nepůjdu. Lehnu si na postel a zírám na to písmo. Hlavou se mi honí milion dva otázek a na žádnou z nich neznám odpověď.
Po nějaké době mě mamka zavolá na oběd, takže musím blok odložit.

Sni svůj sen - 3.kapitola

3. listopadu 2013 v 22:19 | Aynarra Tulrgar |  Sni svůj sen

Zblednu. "Cože?" hodím na něj nechápavý výraz, srdce mi buší o sto šest, ale s ním to ani nehne. Přehodí si nohu přes nohu a sleduje mě.
Zatímco se snažím rozdýchat Mikovu odpověď, vejde do pokoje jeho mladší sestra. S pobaveným pohledem si mě prohlíží, protože jsem se z nepochopitelných důvodů roztřásl po celém těle. Když ale usoudí, že na mě nenajde nic zvláštního kromě toho, že se celý třesu, jenom něco pošeptá Mikovi a rychle odběhne. Ani on už se netváří, kdo ví jak.
Vstanu a podívám se na Mika, který se však mému pohledu snaží vyhnout. Zamračím se a udělám k němu jeden krok. Třesavka mě pomalu opouští a cítím se zase trochu líp.
"Miku, co si myslíš, že to bylo?" nakrčím čelo a počkám, jestli se ke mně otočí. Když se dlouho nic neděje, a Mike se stále neotáčí, chytnu ho za rameno a škubnu s ním k sobě. "Au," vykřikne a tře si rameno "já nevím," dodá a rozejde se ke dveřím. Ty rychle zavře, dojde zpátky a opře se o zeď.


Sni svůj sen - 2.kapitola

3. listopadu 2013 v 11:57 | Aynarra Tulrgar |  Sni svůj sen

S napětím sleduji, kdo bude stát a druhé straně, ale tahle možnost mě zprvu nenapadla, takže jsem to nečekal. Ze dveří na mě ospale zírá Mikova mladší sestra Anabelle. Prohlédnu si ji a už nemám ve tváři takové napětí jako ještě před malou chvilkou. Naopak, zblednu, protože si uvědomím, že je ještě moc brzy. Kouknu na hodinky jako by to bylo normální, stát u cizích dveří a zvonit už v 8 ráno, ale pak si uvědomím, že Mike už stejně musí být vzhůru. Vždycky si hrozně stěžuje, že ho Anabelle budí o víkendu brzo, aby jí pustil pohádky.
Uvolním se a usměju se na ni. I ona si mě prohlédne, ale úsměv mi neopětuje. Pohledem se zastaví na mém monoklu.

"Co tady chceš? A co se ti stalo?" vypískne. Ušklíbnu se na ni a skloním se, abych ji viděl dobře do očí a ona zase mně.
"Jdu za Mikem, potřebuju s ním mluvit," odmlčím se a pozoruju její reakce, ale když vidím, že se nemá k tomu, aby mě pustila, rychle dodám: "je to otázka života smrti." No dobře, možná není, ale je vidět, že na to Anabelle přistoupila. Ušklíbne se a už, už mě málem pustí, když v tom se zarazí a propálí mě pohledem.
"Ale ještě jsi mi neodpověděl na druhou otázku. Takže, co se ti stalo?" trucovitě si dá ruce v bok a stojí si za svým.
Postavím se, protočím oči v sloup a vzdychnu. "No, vlastně to byla nehoda. Byl jsem ve špatnou chvíli na špatném místě. Když jsem s tvým bratrem, Billym a ještě s pár klukama od nás ze školy hráli basket." Byla to otřepaná fráze, kterou jsem od té doby použil už tolikrát, kdykoliv se mě na to někdo zeptal, že bych se ani nedivil, kdyby mi to nevěřila. Znovu si mě změří pohledem a nakonec přikývne a ustoupí.

Sni svůj sen - 1.kapitola

3. listopadu 2013 v 6:10 | Aynarra Tulrgar |  Sni svůj sen
Taky trošku starší povídka. Tak dva roky, ale teď jsem se k ní zase vrátila. Její psaní je nárazové. Musím mít náladu a hlavně nápady, protože děj nemám promyšlený. Jenom teošku. Zbytek se odvíjí od mé fantasie a taky, jak název napovídá, je to o tom, co se komu co zdá. V tomto případě je to inspirováno mým snem, který je tak nějak rozkouskovaný. Z části můj sen z části á fantasie, ale za tu dobu se mi zdálo takových šíleností, že opravdu nemám nouzy o další šílenosti. Už jenom mít čas a sepsat to.

Izochromický lakryňák

2. listopadu 2013 v 17:43 | Aynarra Tulrgar |  Krátké příběhy
Jsme na nádraží a čekáme na vlak. V čekárně a u prodejce je nějak moc lidí a všichni jedou do Vídně. Když konečně vystojíme tu dlouhou řadu a máme lístek, přijíždí vlak ze kterého se po tom, co nasedneme, stane autobus. Přemýšlím, co nemám a že by nám to mohl někdo po cestě přivézt. Uvědomuju si, že je to blbost ale zkouším to dal. Po cestě se dám do řeči s nějakým týpkem. Bavíme se o škole o jazyku, o tom, že se ve škole učím anglicky a německy, ale vůbec mi to nejde a tak. Pak zjistím, že nemám náš univerzální lístek, se kterým se dát jak vlakem, tak autobusem nebo třeba šalinou, a začnu ho hledat.
Nějak se dostaneme na divné nádraží. Po kolejích tam jezdí vlaky vzhledově připomínající autobus neb spíš trolejbus.

Nemám Karla, což je foťák a jiné věci. Chci si to domluvit pres telefon, ale už jsme daleko a já vím, že za mnou nikdo nepřijede a ty věci mi nepřiveze.
Nějak se dostáváme domů krajinou kolem polí a luk, kde jsou jisté části, které vypadají jako živé obrazy. Stromy, keře, zvířata, odlišeny fotografickými filtry a akcemi ve photoshopu, takže to vypadá jako 3D fotka. Jedeme dál po polích a loukách, nikde není žádná cesta, jenom tráva a náš autobus má zase asi kola. Jedeme kolem poli po vysoké trávě až se dostaneme do míst, kde to vypadá jako tam, kde bydlím. Jdu dal po cestě bez cesty. Potkám malou holku ale nevšímám si ji. Jsem už u našeho domu. Na zahradě ani nikde neštěkají psi. Jdu po schodech na horu a vidím je jak jsou naši psi zmrazení v pohybu. Přijde mi to divné, ale ne tolik, abych to řešila a tak jdu dál. Na verandě čekají tři Karlové. Foťáky. Jeden má dlouhý tele objektiv, ale je v něm díra jako od červotoče. Asi to tak má byt říkám si, ale cítím ze to není pravda. Ta díra mě pohlcuje jako černá díra.

Najednou se objevím ve škole. Omlouvám se, že jsem tam jen na skok, že odjíždím do Vídně, ale jsem vyvolána abych popsala co je to Izochromický lakryňák a já vůbec netuším, co to sakra je?

Zděšeně koukám na tabuli. Ptám se sama sebe, k čemu mi to jako bude. Krčím rameny a říkám, že nevím. Nikdy před tím jsem to neviděla, ale učitel odtáhne tabuli, kde je vzor toho učiva a barevnými křídami přimalovaná krásná kytka asi planá růže. Je u ní napsán rod, výskyt a tak.
Mám pocit, že jsme to nikdy neprobírali, ale dva lidi na to byli zkoušení. Neochotně vezmu křídu, v hlavě vygumováno. Učitel mi řekne, co mám napsat na tabuli a pak to rozebrat. Je to Izochromický lakryňák a já se v ten moment probouzím, protože vím, že je to hrozná blbost.

Jo, je to blbost a docházelo mi to už v momentě, když jsem to datlovala do mobilu. Hned po probuzení. Ani nevím pro, něco mi říkalo, abych tu šílenost zapsala. A tak se stalo. Datlovala jsem a datlovala a v počítači to ještě maličku upravila. Překlepy a tak, ale podstata a styl psaní z ranní ospalosti zůstal stejný.. Myslete si co chcete, já vím, že nejsem normální, ale občas mě mé sny inspirují k tomu abych něco napsala.. Kdo ví, třeba tohle někdy zakomponuju do povídky. PS: nevíte někdo, co je to ten Izochromický lakryňák? :D :D